Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

spake 

Oblíbená alba

Alba, která má spake v oblíbených

reklama

66 fotek, léto 2016, 76 zobrazení, 2 komentáře
42 fotek, červenec 2015, 81 zobrazení, přidat komentář
52 fotek, duben 2015, 1 063 zobrazení, 1 komentář | cestování, lidé, sport
Far North – Cape Reinga, Ninty Mile Beach 1. – 3. 4.
Průjezd Northlandem pro nás nebyl nic nového, ale i přesto jsme poznali a viděli nové věci. První zastávkou byl nocleh na louce někde uprostřed lesa. Nebylo tam velice nic, ale byli jsme spokojení. Kemp byl u malé říčky, kde zrovna nějaký kiwák muškařil (speciální způsob chytání ryb). Jelikož bylo krásné počasí, tak jsme si tam oprali a nechali na sluníčku uschnout, aby to nasáklo trošku tou přírodní aviváží. ? Po kempu jen tak volně rostly hrozny a citróny, ale vosy už je řádně okupovaly. Moc pěkný pohled byl, když se přes říčku přehnali koňáci, maorští koňáci, kteří nejspíš razili do lesů na lov. Přes noc se kemp řádně zaplnil, tak jsme ráno brzo vypadli a razili dál směr sever.
Po zhlédnutí jednoho seriálu o francouzském kuchaři, cestovali, jsme navštívili podnik Fish Shop, který v sérii o NZ doporučoval. Šlo o vyhlášené Fish and Chips, jak jinak, tak jsme to zkusili, když už teda Frantík doporučuje. No kromě přemrštěné ceny a kousku petrželky nebylo na jídle nic speciálního. (Frantík tam nejspíš šel proto, že věděl, nebo se aspoň domníval, že ryba je čerstvá, jelikož kousíček od podniku byl přístav). Po přesmaženém jídle jsme si museli dát procházku, po pobřeží, kde se nacházel i jediný chodník ve městečku. Tak jsme se dívali na moře a z ničeho nic se skoro u břehu ukázal veliký Rejnok, poprvé jsme ho viděli na živo, v přirozeném prostředí. Krásně se tam jen tak vlnil a plaval si. Lepší jak celé „Fish and Chips“.
Nocléhárnou pro další noc se nám stal krásný kemp, který provozovali kiwáci, kteří tam i bydleli. Kemp byl téměř na pláží, Ninty Mile Beach, za dvěma písečnýma dunama, a za jednou další měli tito kiwáci i svůj barák. Paní, která byla Maorka, vybudovala tento kemp pro lidi, aby měli v této nehostinné části ostrova pohodlí a relax, jak mi sama řekla. Pro auta měli pěkný trávníček, na kterém jsme parkovali, několik budek s postelemi, pár sprch, i teplých, pěkné splachovací záchody, velkou vybavenou obývací místnost s knížkama, didgeridoo a různýma hrama, taky velkou kuchyň se sporákem a vším (ne)potřebným. A cena? Nebyla určena, jen očekávali jakýkoliv příspěvek. Moc milé. Navíc paní byla fakt ochotná, poskytla nám plno informací a půjčila i surfovací prkno.
Mimochodem směrem na tuto pláž jsme projížděli lesy a pustou krajinou, kde jsme viděli plno koní. Dozvěděli jsme se, že to jsou divocí koně, kteří tu žijí mega dlouho, v lesech, a je jich tu v celé oblasti kolem dvou tisíc. Paní říkala, že pokud si koně chytnu, tak si ho klidně můžu nechat. Chytnout ho samozřejmě nešlo, ani omylem.
Ještě v okolí kolem hlavní silnice (jedné jediné, která tama vedla) byly obrovské pastviny plné obrovských býků, takových těch masitých. Přesto, že jsme kolem nich jen projížděli, s nich šel docela strach po pohledu do jejich očí.
Ráno jsme poprocházkovali po pláži, která byla fakt neskutečně dlouhá (102 km), plná písečných dun a neutichajícího moře. Pak jsme se vydali dál na cestu, směr Cape Reinga. Opět do kempu. Tam jsme zaparkovali v krásném zálivu a vydali se na trek, směr maják Cape Reinga, nejsevernější místo NZ. Trek byl už od začátku pěkně strmý a vedl přes hřebeny kopců až k majáku. Tento maják nebyl nijak zajímavý, ale to místo okolo velice, Maorové ho měli za spirituální, a to v tom smyslu, že z tohoto místa odcházejí duše do jiného světa. To díky tomu, že právě v tomto místě se střetávají dvě vody, dva různě proudící proudy, Tasmanovo moře a Tichý Oceán a je zde 800 let starý strom přirostený ke skále. Po tomto stromě duše sklouzávají do moře a dál na místo, kde najdou klid.
Po treku jsme se vrátili celkem uhnaní, tak jsme se schladili, v téměř řece podobném korytu, kama protékal oceán.
Ráno jsme celý nadšení vyrazili na očekávanou cestu mezi písečné duny. Hned u dun samozřejmě nechyběl stánek s občerstvením a půjčovnou prknem, které stáli asi třikrát tolik, než jste si je mohli koupit nebo jinde půjčit. My, naštěstí již vybavení menším surfovacím prknem jsme se vyplazili na opravdu strmou písečnou dunu, kde jsme nabrali dech, ulehli na prkno a jeli dolů. My jsme si zjistili, jak je nejlepší na prkně jet, nejrychleji a bez toho aby vám do obličeje vál písek. Někteří „chudáci“ to ale nevěděli a tak to po první jízdě vzdali. Jelikož nás nikam čas, ani písek, netlačil, jsme tam byli asi hodinu a stále jezdili a samozřejmě zkoušeli i jinak než z leže, normálně na stojáka, až do chvíle, než jsme začali házet celkem bolestivé držkopády, pak jsme usoudili, že je lepší radši odejít. Ale byla sranda.
276 fotek, 20.7.2012, 158 zobrazení, přidat komentář
163 fotek, 9.8.2014, 416 zobrazení, přidat komentář
77 fotek, 2.8.2014, 388 zobrazení, přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.